Prouza a nedělní prodej podruhé, aneb co vše se člověk o sobě nedozví

Vláda zavřela obchody a obchodních centra v neděli. Je to skutečně tak obrovský problém, který se z toho dělá ?

Jeden z mála rozumných kroků, které vláda nyní navrhla, je zavření obchodů a obchodních center

v neděli. Prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomáš Prouza se ihned ozval s negativní reakcí, že prý se přijde o spoustu pracovních míst, a že si nemáme nechat plánovat život, co kdy budeme dělat.

Podobně kdysi hovořila paní ministryně průmyslu a obchodu Marta Nováková, která také dříve působila v Prouzově funkci.

Že je normální v neděli chodit nakupovat a tak dále.

Vážení, normální to opravdu není. Ať přijedete kamkoliv do západní Evropy, tak je v neděli prostě zavřeno. V neděli, jak už samotný název dne napovídá, se nedělá.

Samozřejmě jsou profese, kde i v neděli musí pracovat, ale prodavači mezi ně opravdu nepatří.

Ani Rakušané nebo Němci si své životy nenechají plánovat, ale v neděli se věnují spoustě příjemnějších činností, než nakupování. Problém bude nejspíše někde jinde: až budou prodavači v České republice zaplaceni stejně jako jejich západoevropští kolegové, nebudou mít potřebu a chuť chodit v neděli do práce. Všichni si na to tam bez problémů zvykli, že si v neděli nenakoupí.

A vy, co jste žili už před Listopadem, si jistě pamatujete, že obvykle potraviny zavíraly v sobotu dopoledne. Nevymýšlejme prosím vymyšlené, a staňme se konečně „západoevropskou“ zemí.

Uvedený blog vyšel před týdnem a píchnul jsem s ním do vosího hnízda.

Že se na mě „vosy“ v diskusi ale vrhnou s takovou intenzitou, to jsem opravdu nečekal.

Omlouvám se všem, kterým jsem tvrdil, že kamkoliv přijedete do západní Evropy, je zavřeno.

Tak podrobně jako někteří z vás jsem to opravdu nezkoumal. Ale vždy jsme v Německu, Rakousku, Itálii, Švýcarsku a Francii měli v neděli smůlu, bylo zavřeno. A do francouzských Alp na lyže přes tyto země jezdím už od roku 1996.

Někteří diskutující zaměnili prodavače za zaměstnance elektráren, plynáren, vodáren, vysokých pecí, pumpaře v benzínkách, zamšstnance rozhlau a TV, zdravotníky, policisty, železničáře a autobusáky, meteorology, hasiče, pracovníky údržby a IZS.

Dozvěděl jsem se:

- že mám krátkozraký pohled na běžný život a zúžené zorné pole a vnucuji je ostatním

- že nesmyslnými zákazy se ohánějí jen závistivci a totalitáři

- zákaz prodeje v neděli je výmyslem skupiny nenávistných lůzrů, užírajících se vlastní frustrací

- že jsem nepracoval o víkendech a svátcích nebo netvořily gró mého pracovního závazku

- že jsem v životě nevytáhl paty z Čech

- že mám nechat obchodníkům a majitelům obchodů volnou ruku, kdy budou mít otevřeno

- že to je demagogie a proč mi vadí česká identita

- že miliony nelegálních migrantů v Evropě souvisí s mým zoufalým nedostatkem argumentů pro můj obludný návrh

- kde beru nabubřelost mluvit za prodavače a ohánět se jejich jmény

- že schválně lžu a článek je neskutečný blábol, který nestojí ani za uplivnutí

- že jsem možná fanatický křesťan, a pokud ne, tak je to ode mě drzost

- že Západem už mnoho let není proč se inspirovat

- a že běžný svobodný občan netouží po tom, aby mu nějaký zastydlý přerostlý svazák nařizoval, co má dělat, jak má žít a kdy si má jít nakoupit, a že mě k nákupu v neděli nikdo nenutí.

Pokud by výše uvedené nemysleli diskutující vážně, bylo by to docela k pobavení.

Minulý týden jsem si ale přečetl rozhovor s poslancem Evropského parlamentu Ivanem Davidem.

Článek se jmenoval Aby zemědělcům nenastaly ještě těžší časy … a byl zveřejněn v listopadovém čísle magazínu Plzeňský rozhled. Uvedu zde s dovolením pár citací.

Odpověď na dotaz ohledně potravinové soběstačnosti: Samozřejmě můžeme o soběstačnosti hovořit, pouze pokud jde o produkci, kterou lze z vlastních zdrojů zajistit v našich klimatických podmínkách. Výroky některých hloupých poslanců, že se těší na české banány a českou rýži, nelze než odsoudit a svědčí o tom, že se ani neobtěžovali přečíst si návrh zákona. Česká republika byla před 30 lety soběstačná v naprosté většině potravin a byla by toho snadno schopná i dnes. Překážkou jsou zahraniční obchodní řetězce, které ovládají náš potravinářský trh. Ty dovážejí značnou část potravin ze zahraničí. Je to možné zejména proto, že na západě je vysoce dotována jejich výroba, ale i vývoz zemědělských přebytků. Zahraniční řetězce pak uplatní vysokou obchodní přirážku. Při výkupu od našich producentů ale tlačí na co nejnižší ceny. Naše zemědělství je tak vysoce podfinancováno a současně těžko konkuruje zahraničním dotovaným cenám.

Naprosto není pravda, že by domácí produkce potraviny zdražila.

Například v zelenině jsme soběstační jen z 25 %. Kvůli pandemickým opatřením nedorazili do západní Evropy sezónní pracovníci z chudých zemí Evropy a severní Afriky, a tak byl zeleniny nedostatek a byla velmi drahá. Teď se máme v celé EU složit na to, abychom západním zemědělcům nahradili jejich ztráty zeleniny, ovoce, květin, vína atd. Několik let se v ČR na trhu neuplatnil ani jeden květák z domácí produkce, letos se prodával až za sto korun za kus. Naši zemědělci by ho byli schopni nabídnout za 25 Kč.

Už víte, milí diskutující, proč je mnoho potravin u našich sousedů celkem nečekaně nejen levnějších, ale i kvalitnějších ? Zřejmě zahraniční řetězce nemají potřebu u nich v neděli prodávat, když si naškubou u nás, a vy je k tomu paradoxně ještě zuby nehty bráníte !